Hana Mandlíková, čtyřnásobná grandslamová šampionka a jedna z nejvýznamnějších postav českého tenisu, se vrátila do Prahy, aby u příležitosti konání turnaje WTA zavzpomínala na své zážitky z finále Poháru federace, které se konalo před čtyřiceti lety na Štvanici. Během setkání s novináři Mandlíková vyjádřila radost z úspěchů současných českých hráček, včetně prvenství Lindy Noskové na Wimbledonu. Její vzpomínky na finále proti USA, kde se soupeřem byla její bývalá krajanka Martina Navrátilová, byly pro ni i po čtyřiceti letech živé a emotivní.
Mandlíková si vzpomíná na atmosféru, která panovala během tehdejšího zápasu, kdy diváci spíše fandili Navrátilové a americkému týmu. Přestože se na finále cítila pod tlakem, s nadhledem se dívá na to, jak se tehdy situace vyvíjela. „Mám radost z toho, že tu máme takové hráčky, a je dobře, že je tu takový turnaj. Ta země si to zaslouží,“ řekla Mandlíková během rozhovoru. Změna místa konání z areálu na Spartě na Štvanici jí přišla jako pozitivní krok, protože umožnila většímu počtu diváků sledovat zápasy a podporovat hráčky.
Na setkání rovněž poznamenala, že ji potěšilo, když viděla pět českých tenistek ve čtvrtfinále, což považuje za významný úspěch. Dalším důležitým momentem byla historicky první česká účast ve grandslamovém finále mezi Lindou Noskovou a Karolínou Muchovou. „Nevěděla jsem, komu fandit, protože obě hráčky si prošly těžkým obdobím. Fandila jsem oběma, byl to fascinující zápas,“ konstatovala Mandlíková, která si uvědomuje, jak důležité je mít v tenise pozitivní vzory a inspiraci.
Úspěchy českých tenistek a jejich historie
Mandlíková se také zamyslela nad faktory, které vedly k úspěchům českých tenistek v posledních letech. Podle ní je důležité vidět kombinaci několika aspektů, které se podílely na formování českého tenisu. Rozdělila by tuto historii do dvou částí. První fáze zahrnovala generaci hráček jako Navrátilová, Mandlíková, Novotná a Suková, které se musely vyrovnávat s omezeními danými komunistickým režimem. „V té době mohli ven jen ti nejlepší, což nás motivovalo. Měli jsme skvělé trenéry, kteří nám předali výbornou techniku a vůli dokázat něco víc,“ řekla Mandlíková.
Jakmile se hranice otevřely, situace se změnila, ale znalosti trenérů a vývoj hráček zůstaly. „Děti už měly jiný pohled na svět, nebyly tak vystrašené, jako my v minulosti. Já jsem se třásla, abych na Wimbledonu nezkazila trávu, zatímco dnešní hráčky už vědí, že jsou svobodné a nemají obavy,“ dodala. Mandlíková si také uvědomuje, jak se mentalita hráček proměnila s otevřením světa. Měla trenéra ze západu, což jí rozšířilo obzory a pomohlo jí překonat některé z omezení, která byla typická pro české hráčky té doby.
Osobní vzpomínky a význam svobody
Před čtyřiceti lety se Mandlíková postavila Navrátilové ve finále Poháru federace, přičemž Navrátilová po emigraci reprezentovala tým USA. Americký tým tehdy zvítězil 3:0, což bylo pro Mandlíkovou velkým zklamáním. Nicméně její vzpomínky na tuto událost jsou dnes spíše pozitivní a plné hrdosti na to, co český tenis dokázal. „Dnes už mají mladé hráčky jiné možnosti a pohled na svět, který my jsme neměly. Myslím, že to je klíč k jejich úspěchům,“ dodala Mandlíková. Jejímu návratu do Prahy se dostalo pozitivního přijetí, a jak sama poznamenala, mění se nejen tenis, ale i celkový pohled společnosti na sport a jeho význam pro jednotlivce i zemi.
