Práce profesionální tanečnice, která se věnuje striptýzu, je obestřena mnoha mýty, předsudky a romantickými představami, které mají často jen málo společného s realitou. Zatímco laická veřejnost si představuje rychlé peníze, neustálé večírky a jednoduché svlékání, skutečnost je mnohem komplexnější a náročnější – ať už po fyzické, psychické, nebo umělecké stránce.
Pojďme se podívat do zákulisí a odhalit, co tato profese skutečně obnáší, optikou uměleckého striptýzu, který klade důraz na tanec, choreografii a prezentaci těla jako nástroje.
Mýty vs. Realita: Co dělá profesionální striptérka
Než se ponoříme do hlubšího rozboru, je nutné demystifikovat nejčastější omyly, které se k tomuto povolání vážou.
Mýtus 1: Jde jen o svlékání
Realita: Pro profesionální tanečnici je striptýz primárně tanec. I v komerčních klubech, a obzvláště pak v umělecky orientovaném stylu (často blízkém burlesque, pole dance či contemporary dance), je klíčová choreografie, technika, síla a výraz.
- Dobrý striptýz vyžaduje léta tréninku, ať už v gymnastice, baletu, moderním tanci nebo specializovaném pole dance (tanec u tyče), který je fyzicky extrémně náročný.
- „Umělecký striptýz“ se soustředí na příběh, estetiku a spojení s hudbou. Nahota je spíše vyvrcholením performance, nikoli jejím jediným obsahem.
Mýtus 2: Peníze jsou „snadné“ a přicházejí samy
Realita: Výdělky jsou velmi proměnlivé a závislé na mnoha faktorech: lokalitě, typu podniku (klub, soukromé akce, divadelní scéna), její reputaci, a především pracovní morálce a marketingu sriptérky.
- Mnoho profesionálek pracuje jako OSVČ (živnostnice). Musí se samy postarat o kostýmy, rekvizity, pronájem sálů pro trénink, make-up, vlasy a marketing.
- Zisky často plynou z naprosto nestabilních zdrojů – spropitné, provize, fixní honoráře za vystoupení. Není to stabilní plat s benefity.
Mýtus 3: Je to jen nonstop večírek
Realita: Profese je fyzicky a psychicky vyčerpávající. Noční směny, neustálá interakce s lidmi (často pod vlivem alkoholu), potřeba být neustále v perfektní kondici, a navíc čelit stigmatizaci.
- Fyzická dřina: Hodiny tréninku, opakované namáhavé akrobatické prvky, zranění.
- Emocionální práce: Neustálé udržování „image“ a „postavy“ pro zákazníky/diváky. Musíte být flirtující, energická a empatická, i když máte špatný den.
Pohled do zákulisí: Disciplína a Umění
Pro striptérku, která vnímá svou profesi jako umění, je její práce v podstatě kariéra elitní sportovkyně a herečky v jednom.
Trénink a příprava
Den se obvykle dělí na několik fází, které se značně liší od běžné „osmihodinovky“:
- Denní trénink: 2-4 hodiny zaměřené na flexibilitu, sílu (pole dance cviky, akrobacie), choreografii. Je to neustálý boj s gravitací a limity vlastního těla.
- Kreativní fáze: Tvorba nových čísel. To zahrnuje výběr hudby, střih kostýmu, tvorbu příběhu a zkoušení, jak se dá na pódiu pracovat se světly, stíny a rekvizitami.
- Noční směna: Večerní příprava (make-up, vlasy, kostým) a samotné vystoupení, které obvykle probíhá hluboko do noci.
Vztah k tělu a duševní zdraví
Tato profese klade extrémní nároky na sebedůvěru a hranice. Tanečnice se učí mít své tělo ráda, vnímat ho jako nástroj a zároveň si vytvořit mentální bariéru mezi svou rolí performerky a osobní identitou.
- Sebeobjektifikace? Někdo to tak vnímá, ale profesionálky často tvrdí opak: aktivně přebírají kontrolu nad tím, jak je jejich tělo vnímáno, a proměňují pasivní pohled v aktivní umělecký projev.
- Duševní odolnost: Neustálá kritika, stigmatizace a nepochopení vyžadují silnou psychiku. Emoční práce (tzv. emotional labor) – tedy nutnost předstírat nadšení a zájem – je vyčerpávající.
Rozhovor (Fiktivní) s Performerku: „Luna Starlight“
Pro hlubší pochopení jsme položili několik otázek umělecké tanečnici, která se věnuje Art Stripu a vystupuje pod jménem Luna Starlight.
Q: Luna, jaký je největší mýtus, který byste chtěla vyvrátit?
Luna Starlight (LS): Že je to smutná práce, která nás ničí. Já tančím, protože miluju ten pocit, když skvělá choreografie vyvolá v lidech opravdovou emoci – ne jen chtíč. Dělám vztah s publikem a kontroluji show. Nejsem na pódiu pasivní objekt. Když si odnesu honorář za to, že jsem někomu na 5 minut zastavila dech a donutila ho vnímat nahotu jako krásné plátno, cítím se silná. Je to osvobozující, protože si určuji pravidla.
Q: Jak se liší váš „Art Strip“ od toho, co se děje v komerčním klubu?
LS: V komerčním klubu je cílem obvykle maximalizace prodeje lap dance a alkoholu. Nahota je tam rychlá a účelová. V Art Stripu je nahota metaforou. Používám tyč pro vyjádření zranitelnosti, síly, nebo vzdoru. Kostýmy a hudba vypráví příběh – o rozchodu, nalezení síly, o něžné sexualitě. Show je delší, diváci jsou soustředění, je to spíše divadlo.
Q: Co je na vaší práci nejtěžší?
LS: Dvojí život. Společnost nás ráda zařazuje do škatulky buď/anebo. Přátelé, kteří neví o mém povolání, by možná nepochopili. Ale nejtěžší je ta fyzická bolest z tréninku. Spálila jsem si kůži, mám neustále modřiny, bolely mě záda. Tělo je můj kapitál a musím ho neustále udržovat, jako koncertní hudebník housle Stradivariho. A pak je to ten mentální šum – neustálé posuzování od cizích lidí.
Q: Jaké dovednosti jsou pro tuto práci nezbytné, kromě tance?
LS: Vyjednávání a finanční gramotnost. Musíte umět domluvit honorář, platit si daně, plánovat a hlavně nastavit hranice. Víte, jak se bránit neuctivým návrhům, jak zachovat dekorum a profesionalitu, i když je někdo drzý. A velkou dávku sebeúcty.
Kontrola a Osvobození
Práce profesionální tanečnice, která se specializuje na umělecký striptýz, je tedy profese na pomezí sportu, divadla, byznysu a psychologie. Není to snadná cesta k rychlým penězům, ale náročný obor vyžadující vysokou míru disciplíny, kreativity a duševní odolnosti.
Zatímco komerční striptýz může být jen o rychlém svlečení, Art Strip posouvá hranice a dává tanečnici kontrolu nad vlastním tělem a jeho prezentací, měníce nahotu z pasivního objektu v aktivní umělecký projev. V konečném důsledku to pro mnohé z nich znamená nalezení silné a osvobozující cesty, i přes veškeré společenské stigma.
