Je dítě hyperaktivní nebo jen zlobí?

Někdy není snadné rozlišit projevy vrozeného temperamentu dítěte od kinetické poruchy, hlavně u mladších dětí. Často rodičům doporučí vyšetření dítěte učitel, který u dítěte pozoruje hyperaktivitu a problémy se soustředěním se na školní práci.

Přestože jsou tyto projevy typické pro děti s hyperkinetickou poruchou (nebo ADHD), nemusejí vždy potvrzovat tuto diagnózu, zejména v případech, kdy se objevují jen příležitostně.

Hyperkinetická porucha

K základním příznakům hyperkinetické poruchy patří hyperaktivita (nadměrná pohyblivost, divokost, problém vydržet v klidu), porucha pozornosti (dítě se nesoustředí, dělá chyby z nepozornosti) a impulzivita, které se vyskytují dlouhodobě a v míře, která je nepřiměřená věku dítěte. Pro diagnózu je nutné, aby byly současně přítomny poruchy pozornosti a hyperaktivita, obvykle společně s impulzivitou. Hyperkinetické poruchy lékaři dělí na dva typy: poruchu aktivity a pozornosti a hyperkinetickou poruchu chování.

Projevy hyperkinetické poruchy

V mnoha případech jsou tyto děti nápadně neklidné a ukřičené již v kojeneckém věku, mívají problémy s usínáním. Některé pospávají během dne, v noci jsou naopak čilé, dožadují se pozornosti. V předškolním věku u těchto dětí dlouho trvala fáze vzdoru, během které se vyskytovaly výrazné záchvaty vzteku. Ve školce bývají popisovány jako nadměrně divoké, neukázněné, někdy agresivně reagují v situacích, když se musí něčemu podřídit proti svému přání nebo si něco odepřít. Rychle střídají hry a zájmy, mohou ostatním kazit společné hry nebo ničit hračky. I v cizím prostředí obvykle ztrácejí zábrany, pobíhají po místnosti, lezou po nábytku, jen krátkodobě se dají usměrnit. Problémy v chování vystoupí do popředí při nástupu do první třídy a najednou se musí podřídit školnímu režimu, dodržovat pravidla v chování, soustředit se na výuku a práci v hodinách.

Hyperaktivita

Školní děti bývají nápadně pohyblivé a neklidné. Jejich zvýšená aktivita však nevede k zvládnutí většího množství úkolů. Obtížně sedají usměrnit, nedokáží delší dobu klidně sedět, vrtí se na židli, vstávají, u ničeho déle nevydrží, ve vyučování někdy mají nutkání vstát z místa a procházet se po třídě. Bývají hlučné, upovídané, ruší spolužáky, obvykle je nebaví aktivity, při nichž je nutný klid a ticho. Hyperaktivita obvykle vede u dítěte k menší únavě, než bychom čekali, děti mohou mít problém s usínáním. U adolescentů nebo u dospělých mohou být přítomny pouze pocity neklidu, nervozita, neschopnost setrvat u sedavých aktivit.

Porucha pozornosti

Děti mají pravidelně problém se soustředěním, jejich pozornost se snadno odpoutá, vše je rozptýlí, dělá jim problém dokončit úkoly, které vyžadují dlouhodobě soustředění a trpělivost. Pracují povrchně, dělají mnoho chyb z nepozornosti, jejich prospěch bývá nevyrovnaný, celkově však známky bývají horší, než odpovídá jejich inteligenci. Ve svých věcech obvykle nemívají pořádek, stále něco hledají a zapomínají, ztrácejí školní pomůcky. Děti často nevěnují pozornost úpravě svého zevnějšku (neupraví si oblečení), mívají v nepořádku školní knihy a sešitech, neokáží si udržet pořádek ve svých hračkách. Špatně se soustředí při rozhovoru s dospělými. Rodiče mívají pocit, že je dítě „nevnímá“, povinnost se mu musí několikrát opakovat.

Impulzivita

Děti s hyperkinetickou poruchou dělají mnoho věcí nahodile, postupují spíše impulzivně, chaoticky než plánovaně a systematicky. Jak se říká, nejprve něco „provedou“ a pak přemýšlejí. Mívají problém se sebeovládáním, všechno chtějí hned. Nedokáží podržet nebo utlumit svoji reakci. Nesnášejí čekat, až na ně přijde řada. Pouštějí se unáhleně do nebezpečných aktivit a hrozí jim tak větší riziko úrazů a nehod. Mají-li potřebu něco sdělit, skáčou do hovoru, přerušují ostatní, ve škole vykřikují bez přihlášení.

Děti s hyperkinetickou poruchou bývají zvýšeně dráždivé, snadno se nechají vyprovokovat, někdy reagují agresivně, dostávají se do konfliktu s vrstevníky, nemají trvalá přátelství, mohou být neoblíbené. Snadno se pro něco nadchnou. Málokdy však jsou ve svých zájmech a aktivitách vytrvalé a důsledné. Na napomínání reagují podrážděně, málokdy vyhoví okamžitě příkazům.

Dítě od dítěte se liší

Intenzita neklidu není u všech dětí stejná, existují těžké případy hyperkinetické poruchy, kdy se prakticky matka od dítěte nemůže vzdálit, protože by si dítě svou aktivitou mohlo způsobit úraz. Tyto děti obvykle nejsou schopny běžné školní docházky, péče o ně je pro rodiče velmi vyčerpávající, omezuje běžný život rodiny, vše se soustředí jen na hlídání dítěte, mezi rodiči vzrůstá nespokojenost a napětí. Stává se, že některý z rodičů ro nevydrží a dojde i k rozpadu manželství. Tyto případy extrémního neklidu jsou ale velmi vzácné. Ve většině případů nemusí být hyperaktivita vedoucím příznakem, hlavní problém působí porucha pozornosti, neschopnost soustředění, roztěkanost, zapomínání, děti mohou působit zasněně, netečně, pohybová aktivita může být dokonce snížená. Ve škole tyto děti mívají slabé a nevyrovnané výkony, bývá jim vytýkána lenost a nedbalost. Příležitostně se u nich mohou vyskytovat prudké výkyvy nálady nebo záchvaty vzteku.

Každé dítě vydrží déle u činnosti, která ho baví, a naopak nezajímavé a nudné činnosti odbývá nebo od nich utíká. U dětí s hyperkinetickou poruchou to platí dvojnásobně. Bez ohledu na projevy hyperaktivity nebo nepozornost se mnoho těchto dětí dokáže soustředit na práci s počítačem, hrát hry. K soustředění napomáhá cílené zaměření pozornosti do světa virtuální reality, při kterém dítě nevnímá okolí a je tak méně rušeno zevními podněty.